Jestliže byl snímek Babe: Galantní prasátko snímkem o "mluvícím vepříkovi," pak by Happy Feet měl být o tancujícím tučňákovi," říká George Miller o snímku, který na počátku 90. let pomohl přivést na svět a v případě Happy Feet režíroval, produkoval a podílel se na scénáři. Po zhlédnutí několika dokumentů o životě zvířat v Antarktidě Millera napadl příběh o tučňákovi, který je shodu okolností nepřekonatelný ve stepu. "K projektu - ať už se bavíme o Šíleném Maxovi či vyprávěních o vepřících a tučňácích - mě vždycky přitáhne jen jedna věc: síla příběhu," tvrdí Miller. "S příběhem všechno stojí a padá! Na filmu je pro mě svůdná ta skutečnost, že když píšete příběh, můžete se vydat kamkoliv. Pokaždé se však snažíte přijít s příběhem, který se bude k postavám co nejvíce hodit. Když to tak řeknu, vlastně pro mě není rozdíl mezi Šíleným Maxem, Babe: Galantní prasátko ani Happy Feet. "Vždycky mi připadalo, že Antarktida má příběhový potenciál," pokračuje režisér. "Když jsem asi před deseti lety viděl dokument Life in The Freezer od BBC/National Geographicu, do hlavy mě uhodil skvělý příběh. Tuňáci vedou velmi zajímavý život, který je tak trochu alegorií toho lidského.
Jen si to vezměte: musí přežít na nejodlehlejším místě planety, proti chladu bojují tím, že se shlukují a předávají si teplo, životního partnera si hledají zpěvem." Miller říká, že každý z tučňáků králov-ských vydává svůj vlastní tón, kterým se v hejnu odlišuje od ostatních. "Mám lidem ten zvuk zní jako neidentifikovatelné vřeštění," říká režisér. "Ale po každého tučňáka je to něco jako píseň. V Antark-tidě žije asi 25 tisíc tučňáků a každý z nich vydává svůj osobitý tón, takže když v té kakofonii zvuků nějaký konkrétní hledáte, máte šanci, že se vám to povede. " "Náš příběh začíná v okamžiku, kdy se rodiče hlavní postavy dají dohromady, pak přijde na řadu jeho vylíhnutí, výchova a dospívání, při kterém nabývá zkušeností, jež mu pomohou ve světě najít svou vlastní cestu." Mumble se narodí do komunity tučňáků královských bez zcela zásadní dovednosti - neumí zpívat. Rodiče jej vezmou k odbornici, která Mumbleovi doporučí, aby dal průchod svým nejhlubším citům. Jenže ty se v něm uvolňují prostřednictví stepu, což komunita považuje za poněkud výstřední. Schopnost tučňáků zpívat Millerovi umožnila, aby se v příběhu objevilo hodně současných i klasických písniček a různé taneční styly. "Práce na Happy Feet začala dlouho předtím, než byl uveden dokument Pochod tučňáků," od-povídá Miller na otázku, kterou dostává stále dokola. "Úspěch toho dokumentu je dvojnásobná ra-dost, protože to zároveň zvedlo zájem o naše animované tučňáky."
Přivést postavu Mumblea k životu vyžadovalo armádu počítačových kouzelníků a herce s příjemným hlasem. Spoluscenáristka Judy Morris říká: "Mumble je opravdový a otevřený novým výzvám. Věděli jsme, že ať už mu dá hlas kdokoliv, bude jím muset zprostředkovat nevinnost, jistou zasmušilost a zároveň být cool. Hledali jsme herce, který je opravdový a otevřený. A přesně takového představitele jsme našli v Elijahu Woodovi." "Mumbleova odvaha a vědomí sebe sama jsou zcela výjimečné," říká Wood, který v trilogii Pán prstenů ztvárnil dalšího odhodlaného hrdinu, Bilbo Pytlíka. "Odmítá svou zálibu v tanci vidět jako problém, nechce se vzdát sám sebe, protože ví, že je v ledasčem výjimečný. Říká: ´Asi je na mně něco zvláštního, ale jen pro vás. Pro mě ne. Já jsem se sebou spokojený, to vy byste se s tím měli vyrovnat, ne já.´" Wood je rád, že prostřednictvím tohoto filmu může k dětem i rodičům vyslat poselství o důležitosti sebepřijetí. "Je důležité, aby každý věděl, že nesmí slevit z toho, co jej dělá jedinečným." Wood poskytl Mumbleovi hlas, za způsob, jakým vyjadřuje své city, je zodpovědný držitel cenyTony, Savion Glover. "Mumbleovi rozumím," prohla-šuje Glover. "
Pokud chci být dobrý ve stepu, už mi na zpěv mnoho energie nezbývá. Zkoušel jsem to a budu v tom i nadále pokračovat, ale rozhodně se lépe vyjadřuji tancem, než zpěvem. Podobně jako Mumble." Glover také přitakal pocitu hlavní postavy, která má dojem, že do svého prostředí nezapadá. "Mumble si ve škole připadá jako podivín. Já jsem taky podivín. Podivín zblázněný do stepu." Do filmu svým hlasovým talentem přispěly i dvě přední australské hvězdy: Hugh Jackman jako Mum-bleův táta Memphis a Nicole Kidman jako jeho máma Norma Jean. "Memphis je vážně úžasný tuč-ňák," říká Jackman, držitelem ceny Tony za výkon v roli ´australského syna národa´ Petera Allena, kterou ztvárnil v broadwayském představení The Boy From Oz. "Memphis miluje Normu Jean jako nikoho jiného. Když se do sebe prvně zamilovali, potkalo ho to největší možné štěstí." Kidman za svůj portrét spisovatelky Virginie Woolf ve filmu Hodiny získala Oscara a zpěv jí rozhodně není cizí, neboť ve filmu Moulin Rouge! od Baze Luhrmanna ztvárnila zpěvačku Satine. "Spolupracovat s Ni-cole je povznášející zkušenost," říká Miller. "Je to báječná herečka. Když jí náš producent Doug Mitchell zavolal, aby si s ní o filmu popovídal, bez váhání roli přijala. Když jsem se jí později zeptal, proč do toho šla aniž by četla scénář, odvětila, že vzhledem k našim předchozím dobrým zku-šenostem nedokázala říci ne. Takhle vřelé gesto mi úplně vyrazilo dech." "Do Normy Jean se pravi-delně "zakoukává" spousta tučňáků. Při chůzi se krásně vlní a má úžasný hlas. Je vážně rozkošná a sexy. Navzdory zájmu svého okolí má oči jen pro Memphise," říká Kidman.
"Narodí se jim dítě a od chvíle, kdy se na Mumblea poprvé podívá, jej miluje. Nevadí jí, že Mum-bleův zpěv zní trochu jinak než u ostatních, pro ní je prostě dokonalý. Každé matce se její dítě zdá dokonalé." Miller dodává: "Na Normě Jean se mi líbí, že je jediná z komunity tučňáků, kdo věří, že s Mumblem není nic v nepořádku. Za svým synem si stojí." Táta Memphis se obviňuje za to, že kvůli své nepozornosti může za Mumbleovu jinakost: když byl jeho synek ještě ve vajíčku, nechtěně jej upustil. "Memphis kvůli tomu ztratil velkou část svého sebevědomí," říká Jackman. "Po většinu pří-běhu je Memphis velmi nešťastný, protože se vzdal části sebe sama." "Memphis a Norma Jean chtějí, aby byl Mumble šťastný," říká Kidman. "Memphisovi tanec moc nejde a tak je Norma Jean spojova-cím článkem mezi ní a synem. Říká mu: ´Možná není přesně podle tvých představ, ale je to tvůj syn. Musíš jej milovat bezpodmínečně." Jakmile táta zjistí, že Mumble je vlastně v pořádku, rodina se semkne." "Jsem velmi rád, že se nám podařilo vytvořit takovou rodinu," říká Miller. "Hugh, Nicole a Elijah příběhu dávají vřelé srdce." Dívka, díky níž Mumlovo srdce vždycky poskočí, je Gloria v po-dání Brittany Murphy. "Gloria je ta nejlepší zpěvačka celé jedné generace tučňáků," říká Miller, "tak-že jsem přirozeně potřeboval herečku se skvělým hlasem, ale i vynikající zpěvačku." Murphy se sice představila ve spoustě rolí, ale dosud nedostala příležitost před kamerou i zpívat .
"
"
Dokud mi kdosi nepustil jednu nahrávku, netušil jsem, že Brittany je tak nadaná zpěvačka. Nakonec ve filmu zpívala dvě písně a dopadlo to báječně." Gloriino pěvecké nadání je pro Mumbleův příběh klíčové. Gloriinou srdeční písní je pomalejší verze diskotékové skladby Boogie Wonderland, která je dokonalým vyjádřením její postavy. Dokud jí však Mumble nepoprosí, aby si poslechla skladbu, kterou vyluzuje prostřednictvím svých nohou, ani ona netuší, jak moc se její srdeční skladba hodí k té jeho. A to vyvolá něco velkého. Murphy měla hudbu vždycky velmi ráda a tak ráda odpověděla na naléhání tvůrců, vyjádřit své zaujetí prostřednictvím písně. "Gloria si je vědoma toho, že je velmi talentovaná a že zpěv je takřka její fyzickou potřebou. Prostřednictvím zpěvu vyjadřuje své nejhlubší myšlenky a pocity, stejně jako to Mumble dělá nohama." Herečka dodává, že postava Glorie se jí líbila od samého začátku. "Gloria je velmi sebevědomá, silná, srdečná, ale občas taky drzá. Vždycky naslouchá svým nejhlubším motivacím a nebojí se mluvit. Chtěla bych jí za svou kamarádku." Gloria je Mumbleovi oddaná, ale stařešinové komunity si jejího uznání neváží, zejména pak nevrlý Noe v podání Hugo Weavinga. "Hugo má sám o sobě velmi příjemný hlas," říká Miller. "A já z něj vymáčkl maximum. V jedné scéně musí překřičet prudkou vichřici a tisíce zpívajících hlasů." Mumble prochází nehostinnými pustinami Antarktidy a nakonec na tom nejnepravděpodobnějším místě najde pravé přátele - Adelie Amigos, pětici vtipkujících Latino tučňáků, kteří jsou co do vzrůstu menší než Mumble, ale o to větší mají srdce. Skupinu vede ten nejhlučnější z nich, Ramon. Adeliové se s naším hrdinou rychle spřátelí a Mumble poprvé v životě cítí, že někam patří. Adeliům se Mumbleovy pohy-by zdají "opravdu úžasné" a ukážou mu, jak si život užít. Jako vůdce Adeliů si Miller vyhlédl mistra nad mistry, legendárního komika Robina Williamse, který hraje Ramona. "K tomu, abych se tomuto projektu zavázal, mi stačilo pouze jméno režiséra - George Miller," prohlašuje Williams.
"Tím chci říct, že jsem vždycky chtěl pracovat s člověkem, který nechal vepříky promluvit lidskou řečí. Tenhel film mi připadá, jako byste zkřížili Pochod tučňáků s vystoupeními skupiny Riverdance." V okamžiku, kdy už měl Miller představitele Adelie Amigos jistého, vydal se ostatní členy hledat do komunity Latino komiků. Postavám Nestora Lombarda Rinald a Raula propůjčili své hlasy Carlos Alazraqui, Johnny Sanchez III, Jeff Garcia a Lombardo Boyar. George chtěl všechny Adelies nahrát skupinově, do jedné zvukové stopy," říká spoluautor scénáře Warren Coleman. "Herci při tom stáli v půlkruhu, takže na sebe viděli a mohli na sebe reagovat. Při nahrávání se neustále špičkovali a každý se snažil přijít s nápadem nebo hláškou, která by celou místnost rozesmála. Adelie Amigos jsou jedna velká rodina - prostě bratři, kteří se vzájemně podporují - a tato skutečnost velmi podpořila výsled-nou atmosféru filmu. "V podstatě jsme je nechali, ať si improvizují a vzájemně se popichují," říká Miller. "Občas se to docela utrhlo ze řetězu." Robin Williams říká za své kolegy: "Jsme takoví Los Penguinos. Když se dáme dohromady, nevíme kdy přestat." Williams si užíval zejména odvahu své postavy a její neustálý zájem o ženy. "Ramonovo nadání spočívá i v tom, že je dobrý v hledání obláz-ků. Ve světě tučňáků jsou oblázky ekvivalentem šperků.
A Ramon ví, že děvčata se ráda předvádí. Vždy se snaží o to, aby na ženy zapůsobil. A to je také jeden z důvodů, proč jsem si tuhle postavu chtěl zahrát - protože každý z nás má v sobě takového malého macho-tučňáka. A já jsem se s ním chtěl setkat." Williamsovu energii však nešlo spoutat toliko jednou rolí. Herec se ujal dokonce dvou hlasových rolí - uslyšíme jej i jako tučňáka Lovelacea, který miluje skákání z ker a útesů. Lovelace je guruem země tučňáků a je také vypravěčem Mumbleova příběhu. Velká část Lovelaceova půvabu spočívá v jeho tajemném ´talismanu,´ který je zbytkem plastové lahve, který se mu zaklínil na krku. "Lovelace má uhlazené chování jako Barry White. Rozdává moudré rady. Náhrdelník, který mu prý daly ´tajemné bytosti,´ mu dává právo, aby odpovídal na všechny všetečné otázky národa Adeliů," říká Williams. Williams musel prostřednictvím dvou různých hlasů odlišit dvě velmi odlišné postavy. "Robin je velmi intuitivní herec," říká Judy Morris. "Jeho herectví bych přirovnala k Savionově tanci, prostě se to ani nedá vysvětlit. Oba jsou velmi nadaní. A taky rychlí." "Robin si nedělá nárok na to, že by byl zpěvák. Ale tady zpívá dokonce ve španělštině. Jak už je u něj zvykem, dal do toho celé srdce a celou duši," říká Miller. Ve filmu se dále objevuje televizní a filmový herec Anthony LaPaglia v roli velitele ptáků, kteří malého Mumblea zastrašují, dlouholetá herečka Miriam Margolyes a Magda Szubanski v roli učitelky ve škole tučňáků.
Tyto dámy hrají paní Astrakhan a slečnu Violu, které se z hrdla potomka Memphise a Normy Jean snaží vymámit alespoň jeden čistý tón. Světově proslulý zoolog a milovník zvířat, Steve Irwin, dal hlas tomu největšímu tuleňovi, s jakým se Mumble a Adeliové v širých pustinách Antarktidy kdy setkali. Miller uzavírá: "Jsem velmi rád, že se sešla sestava tak nadaných herců. Jak už měl svět několik příležitostí poznat, Robin Williams je nezvladatelný živel. Na spolupráci s ním se nezapomíná. Rád jsem také z dálky pozoroval, jak Robin spolupracoval s Elijahem Woodem a čtyřkou zbylých komiků, Johnnym Sanchezem, Jeffem Garciou, Carlosem Alazraquim a Lombardo Boyarem." Režisér dále pokračuje: "Práce s dabéry a práce s herci na placu se zase až tak moc neliší. Snažili jsme se nahrávání hlasů co nejvíce přiblížit práci na placu, to znamená, že jsme co nejvíce herců nahrávali do jedné zvukové stopy. Byli naprosto dokonalí, sezvali jsme je dohromady a nechali je na sebe vzájemně reagovat. Občas jsem musel zavřít oči, abych se těmi báječnými filmovými herci nenechal příliš okouzlit. "Jednotlivé hlasové party jsme nahrávali v závislosti na tom, kde herci zrovna natáčeli své hrané filmy. Hlasy Hugha, Nicole a Elijaha jsme nahrávali v Los Angeles a New York, Robina v San Franciscu a Los Angeles, kde zrovna byli i Brittany a Anthony. Hugo Weavinga jsme zase nahráli Austrálii. Takže suma sumárum, nahrávali jsme po celé planetě. Víme, že herectví je svého druhu kontaktní sport a proto jsme se snažili nahrávat co nejvíce herců pospolu."









