close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

O tanci

25. prosince 2006 v 20:41 | Ivka |  Happy Feet
Pravděpodobně žádný prvek není v muzikálu Happy Feet důležitější než tanec, který je u Mumblea zástupným symbolem za tradiční milostnou píseň tučňáků. Miller k tomu říká: "Když jsem se rozhodl natočit film o tancujícím tučňákovi, nemohl jsem dopředu vědět, zda animátoři natočí tak skvělé scény tance, jak bych chtěl. S animátory je to stejné jako s tanečníky - jejich zkušenosti se s přibývajícím věkem prohlubují. Zjistili jsme, že nejlepších výsledků, jak tučňáky naučit tancovat, docílíme prostřednictvím techniky zachycení pohybu (motion capture)." Režisér Miller byl přesvěd-čen o tom, že tanečník Savion Glover je tím nejlepším, kdo do Mumbleova stepu vnese život. "Vez-meme-li v úvahu, že Mumble je ve stepu virtuoz, kdo jiný než Savion by jej měl hrát? Savionův jedi-nečný taneční styl byl zachycen technikou motion capture a díky ní se Mumble v hlavní taneční scéně jeví jako génius stepu. Je přesný bubeník," říká tvůrce. "Jeho tanec je velmi komplexní a promyšlený.

Step je svého druhu tělesná hudba a Savion je v něm opravdový virtuoz. Můžete mu zahrát cokoliv a on vám to prostřednictvím stepu přehraje. Představte si, že jednou jsme mu pustili zvuk vrtulníku a on ten zvuk vyjádřil nohama. Pohyboval nohama mnohem rychleji, než kamera vůbec dokáže zazname-nat... nebo přinejmenším rychleji, než jsem dokázal zachytit očima. Savion je prostě přírodní úkaz!! Glover debutoval na Broadwayi ve 12 letech a na pódiu se pohyboval s takovými velikány jako byl Sammy Davis, Jr. a Gregory Hines. "Savion je poslední v linii klasických profesionálních tanečníků," říká Miller. "Miluje step do té míry, že se stal jeho součástí. Cítí závazek, že by měl toto své umění předat dál. A to je i jeden z důvodů, proč byl pro Mumbleovu ´píseň´ naší jedinou možnou volbou." "Věřím, tomu, že až děti uvidí stepujícího tučňáka, řeknou: ´To je vážně cool.´

Jsem rád, že George Miller se step opět pokouší zpopularizovat a já se na tom chci podílet," říká Glover. "Nejsem samozřejmě jediný na světě, kdo by step ovládal. Jsem si vědom toho, že na světě je spousta klasických tanečníků ze staré školy, kteří se na George dívají a říkají si ´Děkuji. Děkuji, Děkuji.´" Judy Morris Savionovu přesvědčení přikyvuje. "Když Saviona viděl malý syn našeho hudebního skladatele, byl úplně u vytržení a od té doby stále stepuje." Gloverovo nadání líčí i Warren Coleman. "Na začátku každého záběru, u nějž se používá technika motion capture, musí představitelé na začátku na moment ztuhnout, aby je počítače ´vyfotografovaly.´ V jeho případě jsme však slyšeli jen opakující se zvuk ´brrrrrrr,´" ne nepodobný samopalu. Zvukař se marně snažil přijít na to, odkud ten zvuk pochází, abychom konečně mohli začít natáčet. Prověřili jsme klimatizaci, všechny počítače, vybavení zvukařů...prostě všechno. Pak ten zvuk zničeho nic zmizel a my mohli začít natáčet. Až později jsme zjistili, že to byl jeden ze Savionových kanadských žertů. Ve skutečnosti po celou dobu stepoval, jeho pohyby však byly tak neznatelné a rychlé, že je nikdo neodhalil ani zblízka, když na něj byla zaměřena bodová světla. Pořádně si z nás vystřelil, zvláště pak ze zvukaře." Miller je hercem, který ve většině případů spolupracuje s živými herci a i Happy Feet měl původně vzniknout naživo ve stylu Babe: Galantní prasátko, kde by byli živí tučňáci upraveni na počítačích. Tvůrci tento nápad velmi rychle opustili.
> "Zjistili jsme, že naučit tučňáka tančit je velmi obtížné," vtipkuje režisér. "Živá akce a počítačová animace se jedna od druhé zase tolik neliší - platí pro ně úplně stejná režijní pravidla. "Když pracuji s animátory, je to jako kdybych natáčel s herci, jen o poznání pomaleji. Ve druhém případě musíte postupovat políčko po políčku. Hlavní rozdíl spočívá více méně v tom, že se vykašlete na synchronizaci. Nejprve natočíte všechny hlasy. Pohyby těla, výrazy obličeje, svícení, kamera, kostýmy a všechno ostatní se dělá až později. Když se všechno dělá naživo, jednotlivé prvky výroby filmu jsou víc simultánní. "Když točíte film z digitálního prostředí, je materiál mnohem tvárnější. Můžete s postavami, kamerou a nebo svícením pohnout kam chcete. Prostě svůj příběh můžete dotáhnout k větší dokonalosti, než by se vám to povedlo naživo. To je i jeden z důvodů, proč jsou například tvůrci v Pixaru tak dokonalí vypravěči. Pro někoho já, kdo film vidí jako médium k vyprávění příběhů, je příležitost pracovat s počítačovými obrazy učiněným zjevením. Prostě můžete svůj příběh dotáhnout na úroveň, která by jinak nebyla možná." Miller začal spolupracovat z firmou na výrobu zvláštních efektů Animal Logic ze Sydney, kde našel ideální prostředí pro to, aby mohl převést pohyby skutečných herců a tanečníků do jejich počítačem upravených protějšků v podobě tučňáků. Technika motion capture používá systému několik kamer, které herce či jakýkoliv objekt snímají z různých úhlů. Nesoustředí se však na objekt jako takový, ale zaznamenává informace o pohybu senzorů umístěných na přiléhavém kostýmu. Zaznamenaná data se pak vyhodnotí a ve zvlášt-ních počítačích spojí s animovanými modely postav.
V případě Mumblea měl tento model vzhled tučňáka královského. Technolotie motion picture posunula filmem Happy Feet své dosavadní možnosti. Miller na placu režíroval několik postav v přiléhavých kostýmech, přičemž tvůrcům se v reálném čase na obrazovkách počítačů zobrazovaly animované postavy. "Náš tvůrčí tým posunul technologii motion picture na vyšší úroveň," poznamenává Miller. "Na obrazovkách počítačů jsem herce viděl v pohybu jako tučňáky, což mi dalo velkou míru svobody a já mohl na placu zachytit přesně to, co jsem chtěl. Mohl jsem hercům říci, ať trochu přidají nebo uberou, aby jejich pohyby dokonale odpovídaly pohybovým možnostem tučňáků. "Proces výroby filmu byl jedním slovem úžasný," říká Glover. "Tento typ práce vám nabízí okamžité uspokojení. Když jsem byl na placu, oblečený v přiléhavém kostýmu s reflexními body, měli na obra-zovkách počítačů postavu Mumblea. Prostě jste mě mohli vidět jako Mumblea." Step tvůrcům posloužil k tomu, aby Mumble mohl vyjádřit své nejhlubší city, ve filmu je však spousta dalšího tance. Kvůli tomu Miller najal choreografku Kelley Abbey. "Kelley Abbey udělala všechnu choreografii. Je jedna z nejlepších australských choreografek, která pracuje jak na divadle, tak ve světě videoklipů. Je také výjimečná tanečnice. Při natáčení představovala taneční pohybyhned několik postav, jako třeba Normy Jean, Glorie a Ramona." "Film Happy Feet mi připravil hned několik profesionálních výzev," říká Abbey.
"Od tanečníků se očekává, že se budou umět pohybovat. Když se pohybujeme my, vlníme se, kdežto tučňáci vypadají jako rugbyový míč s nohama." Nácvik chůze tučňáků patřil k povinným položkám přípravy každého herce a tanečníka, který na filmu spolupracoval. Abbey tedy zavedla ´povinnou školní docházku.´ Před tím, než pohybům tučňáků mohla učit jiné, se je musela naučit sama. "Sledovala jsem dokumentární filmy, musela jsem zjistit, co je pro tohoto ptáka typické." Pozorování, která choreografka vedla, nakonec odhalila naprosto protikladné skutečnosti, než se původně očekávaly. "Když se řekne tučňák, lidem se vybaví stvoření s vytočenými šlapkami, podobně jako to při chůzi dělal Charlie Chaplin," říká Abbey. "Chůze tučňáků je však velmi podobná té lidské. Tučňáci nemají tak uzpůsobenou pánev jako my, jejich pohyby vycházejí ze zad." Režisér vysvětluje: "Tučňáci mají i kolena, ale jsou jakoby v těle. Kelley Abbey na tanci zdůraznila jeho "tučňáčí rozměr" a tanečníci podle toho uzpůsobili své pohyby," vysvětluje režisér. Další cenné informace tvůrcům poskytl renomovaný odborník na arktické ptactvo a tučňáky, dr. Gary Miller, který upozornil na to, že zobák tučňáků královskýchpři chůzi opisuje tvar číslice 8. "Pro technologii motion capture bylo klíčovou skutečností obsazení tanečníků, pro dramatické scény zase herců," komentuje Coleman.
"Každou scénu jsme vlastně skládali dohromady tak, že jsme vybírali ty nejlepší části z různých záběrů. Hercům a tanečníkům tu velmi pomohlo vědomí toho, kde se na placu momentálně nacházejí. Všichni naši tanečníci pocházejí z prostředí muzikálových divadel, jejich pohyby tudíž byly velmi expresivní a vždy vlastně vyprávěly příběh." Abbey tvrdí: "Savion příběhu dodal další rozměr. Je v tom naprosto výjimečný. Více méně se vyjadřuje nohama. Když Savion vstoupí do budovy, vždycky to poznáte. To proto, že jej i slyšíte!" Spolupráce byla oboustranně prospěšná. "Kelley už ani není člověk," říká Glover. "Během natáčení tohoto filmu se z ní stal tučňák. Byla s ní vážně úžasná spolupráce. Vedla mě, držela mě za záda... začal jsem jí říkat ´můj tučňák po pravici.´" Když se natáčely rozsáhlejší taneční sekvence, použila Abbey a její tanečníci několik různých druhů tance. "Při vyvrcholení filmu se tučňáci projevují různými tanečními styly, dali jsme tam nějaké flamenco, nějaké tango, tanec gumboot od afrického kmene Zulu, tanec s tleskáním od obyvatelů Samoy a na-vajských indiánů," říká Abbey. "Tanec je pro ně univerzálním vyjadřovacím prostředkem, při kterém se semknou, a to je také současně poselstvím filmu." Na placu filmu Happy Feet bylo stmelující myšlenkou to, že hlavní hodnota spočívá v rozdílnosti uměleckých forem. "Tanečníci by měli být hudebníkům a textařům vděční," říká Glover. "Myslím si, že hudba a tanec jsou největšími kulturními výdobytky. Nezáleží mi na tom, jaký typ člověka jsi, jde mi o to, že každému v srdci zní jeho vnitřní píseň, která vyjadřuje: "Tak to jsem já, tak se cítím. Když jste zpěvák, tanečník a nebo kdokoliv jiný, víte, že hudba je rytmem našeho srdce. Hudba je prostě náš život."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.