close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Realistický vzhled filmu Happy Feet

25. prosince 2006 v 20:46 | Ivka |  Happy Feet
"Žiji na jižní polokouli a proto pro mě vždycky bylo přirozené, že jsem se zabýval i Antarktidou." Režisér vzpomíná: "Kdysi dávno, když jsem v australské poušti natáčel film Šílený Max, se ke mně jednou v baru přitočil můj dlouholetý kameraman a řekl mi: ´Antarktida. Musíš něco natočit v Antarktidě.´ No a vidíte, o dvacet let takový opravdu natáčením, jen s tím rozdílem, že Antarktida je digitální." Miller dodává: "Před deseti nebo patnácti lety začali Antarktidu častěji navštěvovat dokumentární štáby. Logistika se zlepšila, vybavení a kamera jsou dnes schopny vydržet mnohem extrémnější podmínky. Od samého začátku jsme se snažili o film, který bude co nejvěrnější realitě, protože arktický terén je velmi majestátní a tučňáci jako takoví jsou prostě úžasní." Miller popisuje tvůrčí proces: "Sešli jsme se s Dr. Gary Millerem a s pomocí Nového Zélandu jsme do Antarktidy poslali dvě výzkumné expedice. Lidé od vizuálních efektů a kamery zachytili textury, barvy a světlo v arktickém terénu. Tyto záběry se staly podkladem pro svět našeho příběhu." "Když jsem se všemi našimi počítačovými kouzelníky bavil o vzhledu našeho filmu, chtěl jsem, aby vypadal tak realisticky, že diváky přiměje k tomu, aby se zvedli ze sedačky a šli se dotknout plátna. Cítil jsem, že pokud u diváků vzbudíme právě takový impulz - jako třeba zajít si k plátnu a polechtat malého tučňáka na břiše - pak jsme uspěli. Jsem rád, že od začátku natáčení jsem polechtal bříško nejednoho tučňáka ."
Natáčení filmu Happy Feet trvalo téměř čtyři roky. Miller k tomu říká: "Polovinu z té doby jsme vytvářeli digitální linky. Práce v digitální prostředí je jako zázrak. Na projektu se sešly stovky velmi talentovaných lidí z celé planety, aby ze sebe vydali to nejlepší. Jejich průměrný věk byl kolem 26 let. Mimo jiné mezi námi byli mladí umělci z celé Ameriky - Kalifornie, Alabamy, Texasu, Québeku, Paraguaye a Mexika. Dále také mladí tvůrci z Francie, Itálie, Nového Zélandu, Německa a Anglie. Někteří lidé byli z Afriky, Číny, Iránu, Estonska, Indie, Izraele a Španělska. Cítil jsem se jako na zasedání Spojených národů." "Mnozí z nich byli odborníci na matematiku, jiní spíše aktivní umělci," říká Miller. "Překvapilo mě, že pouze několik z nich naplňovalo klišé ´počítačový maniak.´ Většina z nich má i jiné koníčky jako například kulturistiku, bojová umění, motocykly, rocková a vážná hudba. Jeden z nich byl dokonce bývalý gymnasta olympionik." Snaha dosáhnout realistického vzezření ovlivnila každý krok produkce. "Každou techniku jsme používali tak, jak se nám líbilo, často v kombinaci s jinou," říká Nalbandian."Museli jsme vymyslet software, který by nám pomohl s vytvářením realistické srsti a pér. S tím se pojí zcela specifická kvalita vlhké srsti a pér, nebo způsob, jakým reagují na světlo. Chtěli jsme, aby srst pod vodou vypadala mokrá a během scén na postavách postupně doschla. Také jsme museli docílit toho, aby postavy reagovaly na své okolí. Chtěli jsme, aby tučňáci nechávali při chůzi ve sněhu stopy a aby při tanci vířili prašan. Snažili jsme se myslet úplně na všechno, protože George nechtěl, aby vás při sledování filmu cokoliv rušilo."

Doug Mitchell říká: "Srst toho malého chlupatého tučňáka je složena ze 6 miliónů vláken. Jen před několika málo lety by něco takového bylo nemožné. Díky Happy Feet jsme trochu zvedli technologickou laťku." Producent Bill Miller k tomu říká: "Když se mě zeptáte na to, kdo vlastně hraje hlavní postavu, vysvětluji, že je to Elijahův hlas, Savionův step, technika motion capture v podání Matta Leeho a malá armáda střihačů pohybu a dialogů, návrhářů, animátorů, osvětlovačů, technického štábu a podobně. Vynásobte si to počtem postav, lokací a přibližně 90 minutovou stopáží a bude vás jasné, proč se v závěrečných titulcích objevuje skoro 1000 jmen." "Na chození do kina se líbí, že se při tom dostanu někam jinam. Chci zažít věci takovým způsobem, jakoby to bylo poprvé v životě," říká režisér. "Antarktida sama o sobě je prostě nádherná, je plná neuvěřitelných barev a fantastických útvarů ze sněhu. Antarktida je sice částí naší planety, ale zároveň vypadá, jako by to byl svět sám pro sebe."
Na začátku natáčení filmu Happy Feet se producent Bill Miller vydal s tvůrčím týmem na šestitýdenní cestu do Východní Antarktidy, jejíž menší část se odehrála na ruském ledoborci. "Jakmile jsem zjistil, jak to v Antarktidě vypadá - a i zní - hned jsem věděl, co z toho chci dostat i do filmu. Když nám z počítačů vyšly první záběry filmu, byl jsem rád, že se nám to podařilo." K tomu, aby tvůrci dosáhli vynikajících vizuálů vzdáleného ledového světa, podnikl Miller a produkční tým dokonce dvě expedice na arktický kontinent: první se uskutečnila na zmíněném ruském ledoborci (tvůrci se s ním dostali do oblasti ledovců), druhá se uskutečnila letecky s pomocí nadace Antarctica New Zealand (kdy se tvůrci dostali nad Rossovo moře). "Antarktida je překrásný kontinent, ale je to také jedno z nejneobyvatelnějších míst na planetě," říká vedoucí výroby Mark Sexton. "V podstatě se celá skládá z ledu a skal. Tudíž jsme věděli, že ve filmu se objeví velmi čisté, sterilní a bodavě svěží prostředí. Kvůli tomu, aby se do filmu obtiskla ona panenská krása, jsme museli mít naprosto jasno, jak to tam vypadá."

Když se Brett Feeney dozvěděl, že se kvůli realistickému vyznění filmu uskuteční cesta do Antarktidy, ihned se přihlásil. "Na začátku jsme dělali nějaké testy se světlem na ledovci na Novém Zélandu, ale pak se George rozhodl, že chce pravou Antarktidu. Podnikli jsme do Antarktidy dvě expediec a během nich jsme vytvořili hotovou bibli vzorových materiálů. Na cestách jsme pořídili asi 80 tisíc snímků." Po několika měsících na expedici se Feeney vrátil a vybral ty snímky, které se měly stát základem Mumbleova vesmíru. "Autentické lokace se staly vzory pro vytvoření filmových pozadí," říká Sexon. "Ze všech těch neuvěřitelných tvarů ledových formací, které Brett a jeho expedice přivezli, jsme byli naprosto nadšení. Všechny ty úžasné materiály jsme vzali a doplnili je počítačovými texturami, takže se staly neoddělitelnou součástí filmu." Výsledkem je svérázné pojetí ledového světa, který se Feeneymu zalíbil od prvního okamžiku, kdy do Antarktidy vstoupil. "Když tam na hlubokém jihu vystupujete z letadla, tečou vám z té krásy kolem slzy. Bylo to velmi inspirující místo, kde se báječně pracovalo." Miller doufá, že film Happy Feet a přírodní krásy Antarktidy povedou diváky k zamyšlení, jak toto unikátní prostředí chránit. Tvůrci chtěli, aby se diváci zamysleli nad tím, jak se k životnímu prostředí chováme jak na lokální, tak na globální úrovni.

Tato myšlenka se líbila i hercům. "Svět se prostě nemůže odpadu zbavovat tím, že jej bude sypat do moře," říká Robin Williams. "Tím se moře neuvěřitelně zašpiní. Když se pak dostanete na otevřené moře, všude kolelm vás plavou odpadky. Pomalu a jistě se podílíme na otravě potravního řetězce a to není zrovna malý problém. "Některým otázkám se musíme postavit zpříma," říká Elijah Wood. "Je to překrásný svět a my bychom s jeho obyvateli a přírodou měli žít v souladu. Je tedy důležité, abychom měli na zřeteli celý svět, který obýváme." Brittany Murphy se připojuje ke svým kolegům: "Jedna z mnoha věcí, které se mi na filmu George Millera líbí je to, že zdůraznil myšlenku ochrany přírody. Happy Feet ji předává paralelně s tím, jak se diváky snaží pobavit." "Mnozí z nás na filmu pracovali velmi dlouho. Při tom nás poháněly postavy, příběh a touha vytvořit něco jedinečného. Když se mě lidé zeptají, o čem ten příběh vlastně je, odvětím jim, že každý si z něj musí vytáhnout to svoje. Pro mě osobně je Happy Feet o tom, že každý z nás někam patří."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.